Foto: The Amity Affliction [Oficiální promo foto]
Některé kapely dělají písničky, které ti nezůstanou jen v hlavě – dostanou se ti přímo pod kůži. The Amity Affliction k nim rozhodně patří. Už více než dvě dekády spojuje tato australská kapela melodický post-hardcore s tvrdým metalcore a texty, které se zabývají ztrátou, depresí, závislostí a osobními boji. Někdy přináší hymnické refrény ke zpívání, jindy breakdowny, které tě zaskočí svou tvrdostí. V roce 2026 otevírají The Amity Affliction novou kapitolu se svým novým albem House Of Cards a dokazují, že mají i po četných změnách stále co říct.
Foto: The Amity Affliction Live [Bryan Reinsch, @iknowimlatesorry]
Kdo jsou The Amity Affliction?
The Amity Affliction vznikli v roce 2003 v Gympie v australském státě Queensland. To, co začalo jako kapela z lokální hardcore scény, se v průběhu let vyvinulo ve velké jméno mezinárodní metalcore scény. Díky své kombinaci agresivního shoutingu, melodického čistého zpěvu a emocemi nabitých textů trefila kapela už od počátku tu správnou strunu.
Po svém debutovém albu Severed Ties (2008) a navazujícím Youngbloods (2010) udělali další velký krok vpřed s deskou Chasing Ghosts (2012). V době, kdy vyšlo album Let The Ocean Take Me (2014), se The Amity Affliction stali mezinárodně uznávaným jménem – takovým, které v moderním metalcore nešlo přehlédnout. Skladby jako „Pittsburgh“, „Don't Lean On Me“ a „Death's Hand“ patří dodnes k nejznámějším věcem kapely.
V následujících letech pokračovali Australané v úspěšné sérii s alby This Could Be Heartbreak (2016), Misery (2018), Everyone Loves You... Once You Leave Them (2020) a Not Without My Ghosts (2023). Jejich zvuk se dál vyvíjel, ale nikdy neztratil tu emoční přímočarost, která The Amity Affliction odlišovala už od samého začátku.
Mezi melancholií a šílenstvím
Tajemství úspěchu The Amity Affliction se vysvětluje snadno, ale napodobit ho je dost těžké. Na jedné straně stojí hluboký, agresivní shouting frontmana Joela Birche, na druhé pak velké melodie a chytlavé čisté vokály. K tomu přidej úderné kytary, elektronické prvky a breakdowny, které dostanou dav do varu i v těch nejtvrdších momentech. Ani texty málokdy působí jako zaměnitelné žánrové klišé. Joel Birch v nich čerpá z osobních zkušeností a těžkých životních období.
Pokud chceš prozkoumat diskografii kapely, určitě si vedle výše zmíněných klasik přidej do playlistu i songy „All Fucked Up“, „I Bring The Weather With Me“, „Drag the Lake“ a „Show Me Your God“. Tyto skladby ti dají skvělou představu o tom, jak všestranní The Amity Affliction jsou a jak se pohybují mezi post-hardcore, metalcore a melodickým alternativním zvukem.
Nová kapitola: House Of Cards
Dne 24. dubna 2026 vydali The Amity Affliction své deváté studiové album House Of Cards. Tato deska znamená v historii kapely v mnoha ohledech zásadní přelom: je to jejich první plnohodnotné album, na kterém se podílí Jonathan „Jonny“ Reeves, jenž se po odchodu zakládajícího člena Ahrena Stringera ujal baskytary a čistých vokálů.
Stringerův odchod v únoru 2025 znamenal pro kapelu obrovskou změnu. Jeho melodický zpěv po mnoho let zásadně utvářel zvuk této australské formace. S příchodem Reevese museli The Amity Affliction nejen najít novou sestavu, ale také vyvinout novou dynamiku. Na House Of Cards však souhra mezi Reevesem a Joelem Birchem působí překvapivě přirozeně. Známá kombinácia tvrdých pasáží a velkých melodií zůstává zachována, zatímco Reeves přináší do celkového zvuku novou hlasovou barvu.
Album je velmi úzce spjato s osobními zážitky i z hlediska textových témat. Celou deskou se prolínají témata jako ztráta, zármutek, rodinné konflikty a vyrovnávání se s minulostí. Zároveň však na různých místech desky prosvítá opatrný paprsek naděje. Singly „House Of Cards“, „Bleed“ a „Heaven Sent“ už předem naznačily, jakým směrem se kapela ubírá. Skladby „Kickboxer“ a „Eternal War“ zase přinášejí věci, které staví do popředí tvrdší tvář kapely.
Album produkoval kytarista Dan Brown. Kapela tak vzala velkou část kreativní kontroly do vlastních rukou – což Joel Birch v rozhovorech popsal jako osvobozující krok. Výsledkem je, že House Of Cards nezní jako pokus co nejpřesněji zkopírovat minulost. Místo toho zní jako kapela, která se vyrovnává s vlastní historií a přitom se dívá dopředu.
Nová sestava, nové výzvy
Změny v The Amity Affliction odchodem Ahrena Stringera neskončily. V červnu 2026 oznámil po osmi letech odchod z kapely také bubeník Joe Longobardi. Mimo jiné hrál na albech Misery, Everyone Loves You... Once You Leave Them, Not Without My Ghosts a House Of Cards.
V současnosti tvoří jádro kapely Joel Birch, kytarista Dan Brown a Jonathan Reeves. Kdo trvale zasedne za bicí soupravu, zatím nebylo oficiálně oznámeno. Pro skupinu, jejííž zvuk a identitu po tolika letech utvářely konkrétní hlasy a osobnosti, je to další výzva.
Přesto není důvod The Amity Affliction odepisovat. House Of Cards ukazuje, že i se změněnou sestavou si kapela dokáže udržet svůj charakteristický zvuk a zároveň objevovat nové směry.
Foto: The Amity Affliction Live [Bryan Reinsch, @iknowimlatesorry]
Chceš číst více takových článků? Přidej si nás mezi své preferované zdroje na Googlu!
